Poslední dubnovou sobotu byl naplánován a uskutečněn výlet do Nízkého Jeseníku – konkrétně do oblasti mezi Budišovem nad Budišovkou a Vítkovem, nedaleko vojenského prostoru Libavá. Původně to měl být pohodový výlet krajem tichým, opuštěným, leč nakonec vše bylo jinak. Z Budišova nad Budišovkou jsme se nejprve vydali po modré značce a asfaltové silnici směrem na Staré Oldřůvky starou alejí, v lokalitě Starooldřůvecká silnice jsme však tuto silnici opustili a dále pokračovali širokou lesní cestou směrem k břidlicovému dolu. Zde jsme si prohlédli větší či menší kousky břidlice a zprvu okrajem luk, poté lesem došli až k toku Budišovky, kolem které jsme pokračovali až k Čermenskému Mlýnu. Odtud jsme šli pár minut po asfaltové silnici a v místě, kde jsme tuto silnici opustili, nás překvapilo policejní auto zde stojící. Po zvídavých dotazech jsme se dozvěděli, že se v nedaleké Hadince koná technopárty. A skutečně tomu tak bylo – čím více jsme se přibližovali k Hadince, tím sílil hluk a přibývalo více či méně nevšedních zjevů. Těsně před Hadinkou rovněž nastal menší zádrhel, neboť většina nás nenašla odbočku žluté značky, po níž jsme měli dle původního plánu pokračovat. Tak jsme tedy šli dále po modré, prošli kolem technopárty a opět skrze policejní ostrahu pronikli k okraji vojenského prostoru Libavá, kterým vedla modře značená trasa. Tato značená trasa trošku nelogicky nevedla údolní nivou Budišovky a později Odry (ač zde vede lesní cesta), ale šplhala se vysoko nad údolí do lesů. Čím dále jsme se vzdalovali od Hadinky, tím hluk z technopárty slábl. Poté jsme klesli do údolí Odry do rekreační osady Spálovský mlýn a došli k lokalitě zvané Panna Maria ve skále. Zde padlo strategické rozhodnutí – vzhledem k nedostatku času, respektive velké vzdálenosti do Vítkova, ukončit trasu u nedaleké želežniční zastávky v Heřmánkách. Po občerstvení v restauraci jsme se vydali každý svým tempem po asfaltové silnici směrem k železniční zastávce Heřmánky. Prošli jsme kolem zajímavého geologického úkazu – Vrásového souboru u Klokočůvku. Na závěr se ještě někteří pokusili neúspěšně vylézt na Švédskou skálu tyčící se nad Odrou, ovšem na druhé straně řeky (nebylo možno překročit tok řeky suchou nohou). Těch pár šťastných, kteří u Hadinky našli žlutou značku, došli až do Vítkova, kde byli možná lehce překvapeni, že se jich zde sešlo tak málo. Načasování odjezdu bylo perfektní, neboť těsně před příjezdem autobusu k železniční zastávce v Heřmánkách začalo pršet.
