28.5. Sklabiňský Podzámok – Kľak – Krpeľany

oslední květnový víkend byla naplánována túra do Velké Fatry, jejímž hlavním cílem byl vrchol Kľaku, jež za hezkého počasí poskytuje překrásné výhledy. Ovšem předpověď počasí nebyla zrovna dvakrát růžová, ale realita může být přece nakonec jiná, říkali jsme si při cestě autobusem. Zájem o tuto túru byl mimořádný a tak byl vedle klasického velkého autobusu vypraven i autobus malý. Túru jsme zahálili ve Sklabiňském Podzámku pod hradem Sklabiňa za zatažené oblohy, zatím však bez deště. Úvodní část túry vedla po asfaltové silnici až do lokality Kaplna, během této úvodní části však již sem tam spadla kapka. V tomto místě se někteří rozhodli nepokračovat v tomto počasí dále na Kľak, ale vydat se dále údolím směrem na vrchol Jarabiná (tam ovšem nakonec nedošli). Většina nás však v této lokalitě opustila asfaltovou komunikaci a vydala se stále vcelku pohodlně vzhůru po široké lesní cestě. Touto pohodovou cestou se někteří nechali uchlácholit až tak, že přešli ne příliš dobře značenou a viditelnou odbočku značky do strmého svahu, ovšem po pár desítkách metrů si svůj omyl díky technice (GPS) i mapě uvědomili a vrátili se kousek zpět. Od této odbočky nastalo doslova peklo – i za sucha náročný výstup strmým svahem vedený úzkým hliněným chodníkem se díky vydatnějším dešťům stal doslova bojem s bahnitým a velkým kluzkým chodníkem. Zde naštěstí vydatně pomohli větve okolních stromů a keřů. Ti, kdo šli vepředu, byli na tom ještě lépe – stezka byla relativně málo „rozrytá“ podrážkami bot turistů. Nakonec se však všichni vyškrábali až na rozcestí Košarisko, kde to nejhorší naštěstí skončilo. Dále nás čekal sice strmější, ale již relativně pohodový výstup loukami směrem na vrchol Kľaku. U rozcestí dokonce na chvíli vylezlo i sluníčko. Ovšem po zdolání závěrečných desítek metrů výškového rozdílu nás na vrcholu Kľaku přivítala mlha a takřka nulová viditelnost – slibované daleké výhledy se nekonaly:( Naopak opět začalo drobně pršet, což nás s drobnými přestávkami provázelo až do konce túry. Z vrcholu jsme sešli pár desítek metrů zpět na rozcestí a dále pokračovali po červeně značené hřebenovce strmějším klesáním přes Kliačik, poté mírně vystoupali na Chládkové a opět strměji sešli do sedla Príslop. Celý tento úsek vedl bohatými a hustými, převážně listnatými lesy – ovšem i ony měly v tomto počasí své kouzlo. V tomto sedle se většina rozhodla opustit červeně značenou hřebenovku a po zelené značce sejít po široké lesní cestě, poté asfaltce Veľkou dolinou do Nolčova, případně až do Krpeľan. Jediní dva odvážlivci se z rozcestí Príslop rozhodli pokračovat dále v původně plánované trase. Toto další pokračování by bylo za hezkého počasí zlatým hřebem túry (mimo výhledů z Kľaku) – střídavě se až do Lubochnianského sedla šlo řídkým lesem, loukami… Z Lubochnianského sedla pak již i tito odvážlivci sešli do údolí v blízkosti sloupů elektrického vedení a přes hráz vodní nádrže Krpeľany došli až do cíle túry – Krpeľan.