28.5.2016 Kněždub – Kobyla – Čertoryje – Travičná – Radějov

Plán akcí nás po několika letech opět zavedl do jižní části Bílých Karpat. Ve výchozím místě – Kněždubu – jsme si nejprve prohlédli rodný dům bratří Úprků a následně se vydali na cestu. Ta nás pozvolným stoupáním dovedla až na rozcestí Kněždubský háj, odkud jsme šli ještě chvíli lesem a nakonec jsme došli až na první delší úsek vedoucí loukami, kde toho kvetlo opravdu hodně. Následně jsme přes rozcestí a vrchol Výzkum vystoupali loukami a následně lesem až na nejvyšší bod našeho dnešního putování, kterým byl vrchol Kobyla. Nadmořskou výškou sice vrchol nijak nevyniká (584 m), ovšem to mu neubíralo na kráse, neboť jsme se opět ocitli na kvetoucích bělokarpatských loukách, kde se někteří z nás na chvíli oddali lenošení, jiní se věnovali focení a hledání orchidejí (zde rostly vstavače…). Po odpočinku na vrcholu jsme se vydali na další cestu, která nás klesáním zavedla až na rozcestí u Bílé studny. Z tohoto rozcestí nás čekal krajinářsky nejkrásnější úsek celého výletu, který nás loukami s roztroušenými stromy a spoustou květin (kopretiny, šalvěje, vstavače, kosatce různobarevné a trávovité, z orchidejí pak opět vstavače, ale i hlavinky horské či rudohlávky) provedl tzv. Vojšickými loukami, které jsou z krajinářského i botanického hlediska tím nejcennějším v celých Bílých Karpatech. Těmito loukami jsme došli až na rozcestí Traviska, odkud většina z nás pokračovala na již nám známé rozcestí Kněždubský háj. Odtud jsme však nesešli zpět do Kněždubu, nýbrž se vydali západním směrem vstříc lokalitě Šumárník z dřevěnými sochami, načež jsme prošli kolem salaše Travičná a následně došli až ke stejnojmenné rozhledně. Na tu mnozí z nás vystoupali a pokochali se rozhledem do okolí. Odtud nás čekal již jen sestup do Radějova, kde jsme v příjemné hospůdce náš dnešní výlet ukončili. Počasí nám opět více než přálo – ačkoli takřka v celé střední Evropě pršelo (místy vydatně), my jsme si celý den užívali sluníčka.