Poslední letošní vícedenní akce nás zavedla do hor pro většinu z nás neznámých, proslavených mimo jiné knihami Miroslava Nevrlého – Jizerských hor. Tyto hory mají turistům co nabídnout, o čemž jsme se sami přesvědčili…Tři túry – každá zcela jiná, něčím jiným atraktivní.
28.9.2012 Bílý Potok – Paličník – Smrk – Kočičí kameny – Lázně Libverda – (Bílý Potok)
První túra nás zavedla do nejvyšší české části Jizerských hor – na vrchol Smrk (1 124 m) s rozhlednou. Od našeho ubytování jsme nejprve sešli do samotné obce Bílý Potok, odkud jsme se vydali vstříc první z mnoha skalních útvarů Jizerských hor – Paličníku. Výstup na něj byl táhlý, ovšem nijak zvlášť strmý. Zde nás však čekalo zklamání, neboť výstup na samotnou skálu zajištěný umělými pomůckami byl uzavřen z důvodu rekonstrukce těchto umělých pomůcek. Ovšem i zpod samotných skal se nám naskytl poměrně hezký rozhled do kraje.
Odtud jsme nenáročným terénem, spíše klesáním, došli až k rozcestí Nebeský žebřík, odkud nás čekal již jen závěrečný cca kilometr na samotný vrchol Smrku, ovšem kilometr dosti strmý… Na vrcholu Smrku nás přivítalo chladné a větrné počasí, rozhled byl jen na blízké okolí kvůli ne zcela ideálnímu počasí. Po odpočinku na nejvyšším bodě české části Jizerek nás čekalo v podstatě již jen klesání. Většina šla po značené trase přes Streitův obrázek a pramen Novoměstské kyselky, někteří (vlastnící GPS navigaci) se vydali po neznačené, ale pohodlné cestě na Tišinu, která je dalším skalním útvarem Jizerek. Nakonec však všichni došli k rozcestí Hubertka s restaurací a nedaleko se nacházejícími Kočičími skalami s hezkým rozhledem do kraje. Odtud nás dělilo již jen zhruba 2 km od Lázní Libverda, které byly pro většinu konečným bodem dnešní túry. Zde si všichni prohlédli malebnou kolonádu, někteří ochutnali i zdejší léčivou vodu či lázeňské oplatky…
Ti, kdož toho ještě neměli dost, nakonec různými cestičkami došli až zpět k místu našeho ubytování – RZ Jizerky.
29.9.2012 Hejnice – Velký Štolpich – (Krásná Máří – Holubník – Černá Hora – Jizerka) – Frýdlantské cimbuří – Bílý Potok
Druhý den by se dal charakterizovat jako „vodopády a skalami“. Na úvod nás však čekalo trochu duchovna v podobě Hejnické baziliky. Po prohlídce tohoto architektonického skvostu se většina z nás vydala přes osadu Ferdinandov do údolí Černého (Velkého) Štolpichu. Toto údolí je známo svými kaskádami a vodopády, kdy největší z nich je třetím nejvyšším v celé ČR. Bohužel vody v něm příliš nebylo…Od tohoto vodopádu jsme po chvíli došli až k rozcestí U Tetřeví boudy a následně k rozcestí U Žďárku. Zde nastalo rozsáhlé dělení „mužstva“. Většina se vydala po zelené značce k rozcestí Nad Černým potokem a odtud buďto přímo k Frýdlantskému cimbuří a do Bílého Potoka, ti zdatnější pak k sedlu Holubníku. Tam došla i menší část z nás, kteří se z rozcestí U Tetřeví boudy vydala po červené značce přes hned několik lokalit s hezkými rozhledy (Krásná Máří, Ptačí kupy či Holubník).
Ze sedla Holubníku pak mnozí ještě zdolali Černou Horu, Sněžné věžičky, Jizeru či Polední skály, aby následně sešli strmým sestupem k Frýdlantskému cimbuří. Odtud takřka všichni šli již stejnou cestou až do Bílého Potoka. Cestou ještě mnozí vylezli na rozhledové skály Frýdlantského cimbuří, Hajní kostel či shlédli vodopád Černého potoka.
Ač nás bylo více jak 50, tak jsme se během tohoto dne příliš nepotkávali díky různě zvoleným trasám…
30.9.2012 Smědava – Předěl – Pytlácké kameny – Jelení stráň – Jizerka – (Bukovec)
Poslední den nás čekala již kratší trasa. To ovšem neznamená, že by to nebyla trasa krásná, ba opak byl pravdou. Autobus nás nejprve vyvezl k horské chatě Smědava. Po vystoupení mnohé z nás nepříjemně překvapil chlad zde panující. Ne nadarmo patří oblast Jizerky a Smědavy k místům s rekordně nízkými teplotami… Zpočátku bylo ještě oblačno, na východě pak až zataženo, od západu se však nasouvalo krásné jasné počasí… Nejprve jsem šli pohodlnou, nenáročnou širokou cestou až k sedlu Předěl, které je důležitým turistickým rozcestím Jizerek. Odtud si kačerská skupina odskočila neznačenou cestou k Zeleným kamenům, většina však zůstala věrna značkám a šla rovnou k Pytláckým kamenům, kam nakonec došli i „kačeři“…
Pytlácké kameny nás překvapili ať už náročnějším přístupem na jejich samotný vrch, tak i fantastickým rozhledem z nich, které obsáhli i západní část Krkonoš. Dalším cílem byl vrchol Jelení stráň s viklanem kousek pod ním a následně nás čekal již jen sestup až na Jizerku, jež je velmi fotogenickou osadou ukrytou uprostřed hor s neopakovatelným vrcholem Bukovce, na kteří si ještě někteří na závěr vylezli…
Na Jizerce celé naše třídenní nakouknutí do Jizerek skončili – snad všichni byli s tím, co viděli a zažili, spokojeni (kromě zážitků z hor měli mnozí i zajímavé zážitky z ubytování…)
