13.10.2012 Korňa – Konečná – Bílá

Říjen je již po mnoho let časem, kdy nás naše výlety zavedou do oblasti Zadních hor. Ani letos tomu nebylo jinak, tentorkáte jsme však netradičně túru začali na Slovensku a skončili v ČR.
Ráno zamračené, ovšem účast i přesto více jak hojná (2 autobusy). Cestou na výchozí místo občas prší, ovšem při příjezdu k výchozímu místu již neprší a tak to vydrží celý den, ba naopak se počasí zlepšovalo a odpoledne jsme si užili i sluníčka. Autobus nás vysadil u odbočky k největší atraktivitě zdejší oblasti – ropnému prameni. Ovšem nečekejte zde žádné vrty. Ropa zde hezky probublává na povrch a když se šlápne na vhodné místo, dokonce to i zabublá. Že se opravdu jedná o ropný pramen, jsme poznali jednak podle informační cedule, ovšem zejména díky typickému ropnému zápachu. Po prohlídce této atraktivity se většina nechala odvézp autobusem cca 1,5 km k rozcestí značených tras, jediný účastník se pak vydal zkratkou (ostatní vůči ní neměly asi dostatek důvěry).
V   ětšina trasy vedla malebnou krajinou, pro kterou jsou typické usedlosti šplhající až do nejvyšších partií hor, lesy střídající se s malebnými loukami, prostě idyla. Za hezkého počasí by byly z mnoha míst hezké výhledy, ty se však nekonaly, neboť dopoledne zde vládly nízké mraky zabraňující jakýmkoli výhledům. A všude dostatek hub, někteří z nás si i nějaké úlovky odvezli… Někde za půlkou celé trasy se nacházela osada Konečná známá tím, že zde donedávna fungoval přeshraniční hotel (jedna jeho část byla v ČR, druhá na Slovensku…). Zde někteří dnešní putování ukončili.
Většina se však vydala dále po hřebeni Zadních hor směrem na Bobek. Název úsměvný, ovšem lokalita je to překrásná. Jedná se o holý, výhledy poskytující vrchol, až takřka na hřeben se zde šplhají samoty. Navíc zde si již většina užila alespoň nějakých těch výhledů…  Odtud již většina seběhla do cílového místa dnešní trasy – Bílé, kde za vidění jistě stojí místní dřevěný kostelík či lovecký zámeček. Někteří si ještě nějaké ty kilometry přidaly, většinou tím, že z Bobku šli po hřebeni až na Hluchanku a odtud se údolím Smradlavého potoka dostali rovněž do Bílé.
Tento výlet by se dal nakonec shrnout jako povedený – počasí bylo ucházející, hub rovněž dostatek, výhledy nějaké byly. Snad jedinou nevýhodou bylo poměrně hodně bahna na mnoha úsecích cest, ovšem to k podzimu již tak nějak patří…