13.10.2013 Korňa – Konečná – Bílá

Říjen je již po mnoho let časem, kdy nás naše výlety zavedou do oblasti Zadních hor. Ani letos tomu nebylo jinak, tentorkáte jsme však netradičně túru začali na Slovensku a skončili v ČR.
Ráno zamračené, ovšem účast i přesto více jak hojná (2 autobusy). Cestou na výchozí místo občas prší, ovšem při příjezdu k výchozímu místu již neprší a tak to vydrží celý den, ba naopak se počasí zlepšovalo a odpoledne jsme si užili i sluníčka. Autobus nás vysadil u odbočky k největší atraktivitě zdejší oblasti – ropnému prameni. Ovšem nečekejte zde žádné vrty. Ropa zde hezky probublává na povrch a když se šlápne na vhodné místo, dokonce to i zabublá. Že se opravdu jedná o ropný pramen, jsme poznali jednak podle informační cedule, ovšem zejména díky typickému ropnému zápachu. Po prohlídce této atraktivity se většina nechala odvézp autobusem cca 1,5 km k rozcestí značených tras, jediný účastník se pak vydal zkratkou (ostatní vůči ní neměly asi dostatek důvěry).
Většina trasy vedla malebnou krajinou, pro kterou jsou typické usedlosti šplhající až do nejvyšších partií hor, lesy střídající se s malebnými loukami, prostě idyla. Za hezkého počasí by byly z mnoha míst hezké výhledy, ty se však nekonaly, neboť dopoledne zde vládly nízké mraky zabraňující jakýmkoli výhledům. A všude dostatek hub, někteří z nás si i nějaké úlovky odvezli… Někde za půlkou celé trasy se nacházela osada Konečná známá tím, že zde donedávna fungoval přeshraniční hotel (jedna jeho část byla v ČR, druhá na Slovensku…). Zde někteří dnešní putování ukončili.
Většina se však vydala dále po hřebeni Zadních hor směrem na Bobek. Název úsměvný, ovšem lokalita je to překrásná. Jedná se o holý, výhledy poskytující vrchol, až takřka na hřeben se zde šplhají samoty. Navíc zde si již většina užila alespoň nějakých těch výhledů… Odtud již většina seběhla do cílového místa dnešní trasy – Bílé, kde za vidění jistě stojí místní dřevěný kostelík či lovecký zámeček. Někteří si ještě nějaké ty kilometry přidaly, většinou tím, že z Bobku šli po hřebeni až na Hluchanku a odtud se údolím Smradlavého potoka dostali rovněž do Bílé.
Tento výlet by se dal nakonec shrnout jako povedený – počasí bylo ucházející, hub rovněž dostatek, výhledy nějaké byly. Snad jedinou nevýhodou bylo poměrně hodně bahna na mnoha úsecích cest, ovšem to k podzimu již tak nějak patří…