Během bouřky působí přírodní síly takové mohutnosti, že člověk má před nimi pouze omezené možnosti ochrany. Ve volné přírodě neexistuje žádné naprosto bezpečné místo, které by zajistilo stoprocentní ochranu před případným zásahem elektrickým výbojem. Nejúčinnější ochranou je proto včasné rozpoznání blížící se bouřky podle charakteru počasí a vývoje oblaků a preventivní odchod do budovy chráněné bleskosvodem. Rovněž krátkodobé předpovědi počasí jsou v současné době již velmi spolehlivé a snadno dostupné, proto se vyplatí věnovat jim před výletem patřičnou pozornost. Zastihne-li nás bouřka v krajině, je třeba se chovat tak, aby hrozící nebezpečí bylo alespoň částečně sníženo.
Člověk je při bouřce ohrožen mnoha způsoby. Buď přímým zásahem blesku, nebo některou z jeho bočních větví, kdy se ocitne přímo v dráze blesku, či nepřímým zásahem způsobeným zemními proudy a parazitními výboji, které mohou člověka zasáhnout i velice daleko od místa úderu blesku. Přímý zásah představuje největší objektivní nebezpečí a lze se před ním částečně chránit způsobem chování a výběrem vhodného přírodního úkrytu. Před nepřímým zásahem se lze ochránit zaujetím vhodné polohy těla v tomto úkrytu.
Pokud přichází bouře a interval mezi bleskem a zazněním hromu je menší než 30 s (rychlost šíření zvuku ve vzduchu je asi 330 m/s), měli byste opustit nebezpečná místa. Čím je doba mezi bleskem a zahřměním kratší, nebo čím je hrom hlasitější, tím je riziko větší. Jakmile je prodleva mezi bleskem a hromem menší než 6 s, riziko zásahu je již velmi značné a měli byste se ukrýt. V úkrytu setrvejte nejlépe ještě dalších 20 až 30 minut poté, co jste slyšeli poslední hrom, a to i v případě, že se bouřka zcela rozpadla a svítí slunce. V zemi a oblacích totiž stále mohou přetrvávat zbytky náboje a nebezpečí zásahu výbojem stále hrozí. Toto doporučení se nejlépe dodržuje, sedíme-li s přáteli v útulné hospůdce.
Bouřka je obvykle provázena deštěm, příp. též krupobitím. Ve srovnání s nebezpečím hrozícím od bouřky jsou však tyto průvodní jevy pouze zanedbatelnou nepříjemností, která neohrožuje život. Je proto důležité věnovat pozornost především ochraně před bouřkou, zejména:
ukončit činnosti, které zvyšují ionizaci, a tím i vodivost vzduchu:
- uhasit oheň, vařič (hoření má ionizující účinek) neutíkat, omezit pohyb, zklidnit dýchání (větší námaha vyžaduje intenzivnější dýchání, čímž se zvyšuje ionizace vzduchu; týká se i cyklistů, pro ně platí: přerušit jízdu a sesednout z kol) více lidí rozptýlit na velké ploše, zásadně se nedržet za ruce (na tuto akci je třeba zvláště dobře předem vycvičit děti, které mají tendenci se při bouřce ze strachu shlukovat a držet se dospělých, což je velmi nebezpečné; pro cyklisty je nebezpečné shromáždění skupiny např. v polootevřené čekárně autobusové zastávky či pod podobným přístřeškem bez bleskosvodu; dalším důvodem pro rozptýlení skupiny je možnost případné rychlé resuscitace zasaženého jedince ostatními členy skupiny) vypnout mobil, vysílačku, rádio, přehrávač mp3 (elektromagnetická pole přístrojů zvyšují ionizaci)
opustit nebezpečná místa a nedotýkat se kovových předmětů vodivě spojených s terénem:
- vyvýšená místa terénu (vrcholy a hřebeny hor – na těchto místech působí postava člověka jako bleskosvod. – proto je třeba z nich sestoupit aspoň do úbočí, nepřidržovat se přitom kovových jistících a kotevních prvků, jako žebříků, řetězů, lan, kramlí, skob; odložit lyžařské hole, cepín, deštník; odložit jízdní kolo a odstoupit od něj; nezdržovat se ani v blízkosti vyvýšených objektů, jako jsou různé stožáry, stromy ap.)
- místa s vysokou koncentrací iontů (kromě vodních ploch, lesů a vysokých hor jsou zvláště nebezpečné jeskyně, vodopády a pobřeží moře při intenzivním příboji a místa s větším počtem shromážděných lidí a zvířat; nebezpečné jsou rovněž plavání za bouřky, windsurfing a plavba v loďce)
- mokrá a podmáčená místa a sněhová pole (v těchto místech je podstatně vyšší vodivost terénu)
- stany s kovovými tyčkami (hlavně staré stany typu A, jejichž kovové tyčky působí při bouřce jako bleskosvod; bezpečnější jsou samonosné kupolovité a tunelové stany bez vyčnívajících hrotů s výztužemi z plastických prutů)
vyhledat úkryt a v klidu v něm setrvat:
- v suché terénní prohlubni (nejlépe částečně otevřené, jinak se přívalovým deštěm za bouřky může rychle naplnit vodou)
- v nízkém rozsáhlejším porostu (v/ mladém lese, v křovinách, v kosodřevině)
- ve skalní suti z velkých balvanů (kde nevyčníváme)
- NE pod stromy (byly popsány případy kdy blesk uhodil do stromu, ačkoliv vedle se nacházel daleko vyšší stožár – to lze vysvětlit ionizací ovzduší nad stromem a vlhkým kořenovým systémem plným mízy pod ním, čímž se strom stal lepším bleskosvodem než stožár; od zasažených stromů hrozí též boční vzdušný nebo zemní výboj)
- NE v jeskyni (jeskyně jsou při bouřce vždy extrémně nebezpečné v celém svém objemu; byl popsán případ zásahu skupiny kamzíků bleskem a jejich úhyn v Kamzičí jeskyni pod hřebenem Belianských Tater)
- NE pod převisy (postava může jako zkratový můstek svést výboj z horní hrany převisu do země)
- NE pod skalními stěnami (ani zde neexistuje žádná bezpečná vzdálenost, zemní proudy žádnou bezpečnou vzdálenost nerozeznají!)
- po úderu blesku v okolí se nepřesunovat jinam (mylné je často opakované doporučení, že po úderu blesku máte bezpečnou dobu 3 sekundy na nutnou změnu místa – vybíjení pokračuje, dokud rozdíl elektrických potenciálů neklesne pod určitou mez, což se neřídí časem)
zaujmout polohu v podřepu, s nohama těsně u sebe, pokud to vydržíme i na špičkách, rukama si kryjeme uši i oči (palce do uši prsty přes zavřené oči) a hlavu skloníme co nejníže mezi kolena (v této poloze žádná část tělo nevyčnívá příliš nad terén ani nespojuje místa s různým elektrickým potenciálem – země se dotýkáme téměř v jediném bodě, styk se zemí je nejmenší možný a chráníme si nejdůležitější smyslové orgány před poškozením: oči před oslňujícím zábleskem, ušní bubínek před protržením tlakovou vlnou), zásadně si na zem neleháme (můžeme tak spojit místa s různým elektrickým potenciálem, a tím umožnit průchod elektrického výboje tělem), ani nesedáme (v sedu se země dotýkáme více místy těla a na větší ploše; žádná izolační podložka, žádná pláštěnka, žádná sebekvalitnější podrážka obuvi ani gumové holínky nikoho neochrání)
co dělat ve stěně
- zde je každá rada drahá: skupina horolezců umístěných nad sebou na svislém laně je ohrožena nejvíce, proto je nezbytné jejich rozptýlení do stran; nezdržujte se ve skalních výklencích a pod převisy; zajistěte se krátkou smyčkou k jistícímu bodu v úrovni vašich nohou, ale počítejte s tím, že někdy vyvolá zásah blesku i sesuv kamenů nad vámi (prostor k uhnutí); vždy opusťte místa zajištěná kovovým lanem nebo žebříky a nejistěte se k nim; a věřte ve statistiku: většina horolezců neumírá v horách při bouřce, ale ze zcela jiných příčin.
(Josef Kotyk)
Krácená verze; článek v plném rozsahu na www.turista.cz