Náš další výlet nás zavedl na přece jen vzdálenější Pálavu, která tvoří spolu s jejím rakouským pokračováním nejzápadnější výběžek Pálavy a je proslulá zejména díky bohatství své květeny. Za krásného jarního počasí nás autobus vysadil v malebné obci Pavlov, odkud jsme se vydali na výstup ke zřícenině Dívčího hradu (Děvičky) s doslova leteckými výhledy na náš výchozí bod i vodní nádrž Nové Mlýny. Odtud jsme se již pohodlněji vydali vstříc nejvyššímu vrcholu Pálavy – Děvínu, který většina z nás zdolala. Z něj jsme strměji sestoupili až k rozcestí Soutěska, pramen, kde došlo k rozdělení většiny účastníků výletů do dvou skupin – účastníci kratší trasy pokračovali rovnou do Klentnice, ti, kteří si vybrali delší trasu, došli do Klentnice kolem skalních útvarů Martinka.
V Klentnici někteří využili pohostinnosti zdejší hospůdky, ostatní touto obcí jen plynule prošli. Za ní nás čekal další výstup ke zřícenině dalšího hradu – tentokráte do nebyly Děvičky, ale Sirotčí hrádek. Z něj jsme nejprve sestoupilo krátce do sedla s fotbalovým hřištěm a následně vystoupali na rozlehlé vrcholové plató Stolové hory. Na něm ty vnímavé nás potěšily krásně rozkvetlé koniklece. Z této stolové hory nás čekal další sestup a poté víceméně rovinatý úsek k osamělému vrcholu Kočičí skály s kvetoucími konikleci a doslova záplavou hlaváčků jarních na louce pod samotnou skálou. Za ní jsme lesem přešli až k odbočce k uzavřené jeskyni Turold, u níž si někteří prohlédli geologickou expozicí. A to jsme již byli v Mikulově.
Zde si někteří ještě odskočili na vrchol Svatého kopečku, jiní se již věnovali poznávání samotného města včetně návštěvy mnoha zdejších památek. Nakonec jsme se všichni sešli u našeho autobusu a s drobným zpožděním oproti plánu odjeli na dlouhou cestu zpět k našim domovům.
