Dnešní túra nebyla záměrně nijak dlouhá, předpokládali jsme, že se budeme brodit sněhem a mrznout. Místo toho mnozí rozepínali bundy, po ranním oparu vysvitlo slunce a teplota byla až 8 stupňů. Vzhledem k vývoji současné zimy, kdy teploty ještě neklesly pod 0 stupňů a ta trocha sněhu, která napadla před Silvestrem, nevydržela ani 42 hodin, byly cesty téměř suché, jehnědy na lískách úplně rozkvetlé, dokonce i tráva už vystrkovala zelené růžky.
Autobus nás dovezl do Kopytova, odtud jsme se všichni vydali k soutoku Odry a Olše. Je to romantické místo, ale asi se v budoucnosti změní, asi se obě řeky setkají dříve, protože Olše z úzké šíje mezi oběma toky notně ukusuje. Pak jsme se vrátili do Kopytova a vydali se směrem ke Starému Bohumínu. Až k loděnici se šlo po asfaltové silnici a dosti daleko od Odry. K významným místům na řece (zbytky přístavu, meandry) vedly odbočky, které hodně z nás absolvovalo a tím si trasu dlouhou necelých 9 km prodloužilo až na 12 km. Za loděnicí se už šlo po přirozené pěšině a blíže k řece, hlavně kolem Velkého a Malého Kališova rybníka. Při poslední odbočce k meandrům u Malého Kališova rybníka měli ti, co tam přišli poslední, možnost pozdravit se s několika loďmi plnými našich (českých) odvážných a veselých vodáků. Po pár stech metrech jsme již došli do Starého Bohumína, prohlédli si vše, co za prohlédnutí stálo, někteří zašli i do zdejšího malého muzea. Mnozí přešli hranice do polských Chalupek, prošli se parkem s maketou zdejšího už neexistujícího zámku a centrem.
Za zmínku ještě stojí tato úsměvná událost. Při prohlídce pamětihodností Starého Bohumína tři naši všeteční členové uviděli otevřené dveře na kostelní věž a v domnění, že je přístupná, tam vešli, vylezli po žebřících až úplně nahoru k vyhlídce na rybníky a řeku. Když pak sešli dolů, zjistili, že dveře i mříž jsou zamčené. Telefonovali o pomoc, dokonce i na policii, ale než ta přijela, tak už někteří z našich turistů se dopátrali kostelníka a ten ony tři z věže vysvobodil. Všichni se tomu s chutí smáli, naštěstí i policisté a kostelník.
Text Marie Minková
