Po letní podařené společné týdenní akci v Bavorském lese v Německu jsme se na podzim vydali do vyšších, ale bližších Nízkých Tater na Slovensku, kdy nám základnou byl hotel Ski Zahrádky v Jasné.27.9.2018 Magurka – Ďurková – Chabenec – Poľana – Jasná (Zahrádky)
První den nás po cestě zdržel hustý provoz a kolony, těsně před výchozím bodem v osadě Magurka pak i spadlý strom na cestě. Ale nakonec jsme sice ze zpožděním, ale dojeli až do osady Magurka, která byla výchozím bodem všech tras a zároveň i cílovým bodem kratších tras. Z této odlehlé osady doslova utopené v nitru Nízkých Tater jsme se vydali na trasu za pošmourného počasí. Menší skupina se vydala po žluté značce do sedla Zámostskej hole a po hřebeni, kde nás bohužel místo výhledů přivítala mlha a chladný vítr s občasnými malými zbytky sněhu, pokračovala dále přes vrchol Ďurková až na sedlo Ďurkovej. Na něj došla většina zbylých účastníků této vícedenní akce z Magurky po zelené značce přes vrchol Mestké hory.
V tomto sedle nastal okamžik zásadního rozhodnutí – vybrat si některou z kratších tras a dojít zpět do Magurky nebo zvolit i za tohoto ne zrovna ideálního počasí pokračování po hřebeni a dojít pěšky až do Jasné – ti, kteří sem došli od Zámostké hole, pokračovali dále v plném počtu, zbylá vatšina se zde rozdělila – směrem na východ pokračovala menší skupina, směrem na západ, tedy k vrcholu Ďurkové a přes sedlo Zámostkej hole, případně až přes sedlo Latiborskej hole a zpět do Magurky pak pokračovala větší část, která nakonec sice s menším zpožděním oproti určenému času odjezdu, ale došla úspěšně zpět a mohla se autobusem přesunout do Jasné k našemu hotelu.
Ti, kteří si zvolili pěší pokračování až do Jasné, nejprve zdolali vrchol Chabence, kterým začíná nejvyšší a svým charakterem velehorská část Nízkých Tater. I počet sněhových polí zde vrostl. Nakonec jsme však přes tento vrchol úspěšně přešli a pokračovali dále po hřebeni. Počasí se postupně mírně lepšilo a na dalším vrcholu, kterým byl vrchol Kotliska, měli dokonce ti šťastnější z nás i dá se říci na pár chvil hezky a výhledy do kraje…Z této lokality byla naplánována možnost odskočení si na o něco vyšší vrchol Skalka nacházející se mimo hlavní hřeben – této alternativy využil jediný účastník, který byl na vrcholu odměněn dramatickými výhledy se střídáním mlhy a modré oblohy a nakonec i setkáním s kamzíkem.
Z Kotliská nás pak čekal již svým profilem pohodlnější úsek hlavního hřebene na vrchol Poľany. Na ní měli ti rychlejší hezky a viděli i kamzíci, ti pomalejší pak viděli jen mlhu…Z tohoto vrcholu nás čekal krátký sestup do sedla Poľany, kde jsme pro dnešek opustili hlavní hřeben a vydali se na sestup do Jasné. Sestup to byl nekonečný, zejména v lese a kosodřevině i lehce blátivý a klouzavý. Nakonec však všichni, kteří se rozhodli dojít do Jasné pěšky, do ní i došli. A nakonec po silnici došli až k našemu hotelu.
28.9. 2018 Ďumbier
Druhý den předpověď počasí slibovala krásné počasí, a proto jsme se tento den vydali vstříc nejvyššímu vrcholu Nízkých Tater – Ďumbieru. Většina účastníků výletu zvolila „pohodovou variantu“ a prakticky přímo od našeho hotelu se lanovkou vyvezla až na Chopok. Odtud si pak někteří ještě odskočili na sousední a přece jen přírodnější vrchol Dereše, resp. těsně pod tento vrchol, který značená cesta lehce podchází. Takřka všichni si pak od horní stanice lanovky odskočili na samotný vrchol Chopku, odkud si užili krásných výhledů. Z Chopku pak pokračovali dále po nejfrekventovanější značené trase Nízkých Tater. Nejprve převážně z kopce do Demanovského sedla a z něj již vzhůru na Krúpovo sedlo a na samotný nejvyšší vrchol Nízkých Tater – Ďumbier. Bohužel krásné počasí z rána nevydrželo (ač to meteorologové slibovali) a z vrcholu Ďumbieru byl již výhled pouze na mlhu…Z vrcholu Ďumbieru se pak vrátili zpět do Krúpova sedla a většina z nich sestupovala po zeleně značené trase až na Lúčky – zpočátku strmě, posléze již mírněji. A z Lúček pak po silnici došli pěšky až k hotelu.
Menší skupina se rozhodla nevyužít lákadla v podobě lanovky a rozhodla se zdolat vrchol Ďumbieru čistě po svých. Ti šli nejprve v protisměru trasy, kterou sestupovali ti, kteří zvolili lanovku a z Krúpova sedla sestupovali Širokou dolinou. Ovšem tato společná trasa trvala jen po rozcestí Pod Krčahovom. Zde tato menší skupina nezvolila kratší a vyhledávanější variantu výstupu na Ďumbier vedoucí Širokou dolinou, ale vybrala si červeně značenou trasu stoupající do sedla Javorie. Kdysi krásná pěšina stoupající lesem do sedla Javorie však nyní vede rozsáhlými polomy, které ztěžují orientaci i samotný postup. Nakonec však úspěšně došli do sedla Javorie. Odtud po krátkém odpočinku pokračovali strmě vzhůru po žuté značce. Ta naštěstí nevedla až na samotný hřeben, ale „jen“ těsně pod něj, tedy stoupání bylo o něco menší. Takto podešli vrcholy Tanečnica a Prašivá a následně vystoupali až na lokalitu zvaný Králov stôl. Až po tuto lokalitu měli krásné počasí, ovšem mlha se již začala hnát i sem. Další výstup k rozcestí pod Krúpovou hoľou, Krúpovo sedlo a následně na Ďumbier měli již ve znamení mlhy a studeného větru. Ovšem i ti úspěšně vystoupali až na samotný vrchol Ďumbieru, z něhož ovšem viděli rovněž jen onu mlhu…
Z Ďumbieru se pak i oni vrátili do Krúpova sedla, ovšem z něj nesestupovali Širokou dolinou, nýbrž pokračovali dále po hřebeni směrem na Chopok. V okolí Demanovského sedla se dostali pod mlhu a měli i výhledy, ovšem jamile začali opět stoupat na Chopok, mlha se vrátila. Za mlhy a tedy bez výhledů si pak odskočili i na samotný vrchol Chopku. Z něj pak většina z této malé skupiny již sestoupila podél lanovky až do Jasné, pouze jeden účastník se v souladu s naplánovanou trasou rozhodl pokračovat dále po hřebeni. A za své rozhodnutí byl odměněn – již kousek za Chopkem mlha začala defintivně prohrávat svůj souboj s modrou oblohou, k tomu se v okolí tohoto vrcholu páslo i větší množství kamzíku včetně vzácného bíle zbarveného jedince. Od vrcholu Dereší sešel do sedla Polany a jelikož zde již bylo vyloženě krásně, rozhodl si ještě odskočit na vrchol Poľany – na něm jej sice nepřivítali kamzíci, ovšem krásné výhledy ano. Poté již sestoupil zpět do sedla Poľany a stejně jako včera sešel do Jasné, kde si prohlédl Vrbické pleso a došel až k hotelu.
Někteří z nás se ovšem v tento den nerozhodli ani pro jednu z výše popsaných tras a vybrali si některou z mnoha variant v podhůří, kdy mnozí z nich navštívili i Demanovskou ľadovou jaskyni.
29.9.2018 Krakova hoľa
První dva dny jsme již prošli dostupné trasy hlavního hřebene této části Nízkých Tater. Nezbývalo nám nic jiného, než se vydat tedy na průzkum divočejšího bočního vápencového hřebene Krakovy hole. Autobusem jsme se nejprve převezli do obce Ilanovo. Z rozcestí kousek za samotnou obcí se pak nabízely dvě varianty dalšího postupu. První vedla dlouhou Ilanovskou dolinou až do sedla Kúpel, druhá hned strmě do kopce na vrchol Poludnica. Asi nikoli překvapivě si většina vybrala pohodlnější variantu vedoucí údolím. Pouze dva jedinci se rozhodli pro nárořnější variantu přes vrchol Poludnice. Výstup na vrchol byl značně strmý a „výživný“, ovšem výhledy z vrcholu Predná Poludnica a Poludnica byli více než zaslouženou odměnou. Z vrcholu Poludnice pak následoval neméně výživný sestup do sedla Kúpel vedoucí kolem vápencových skal s mnoha menšími jeskyněmi, malým skalním oknem – medvěda zde sice nepotkali, ovšem medvědí lejno ano…
Ti, kteří si zvolili pohodlnější variantu dolinou, došli buďto do sedla Kúpel, případně se rozhodli z rozcestí za Vrátami pro vynechání výstupu na Krakovu hoľu a po zelené značce vystoupali do Ilanovského sedla a z něj po žluté ještě kus do kopce na sedlo Machnatô, kde se napojili na variantu vedoucí přes vrchol Krakovy hoľe. Výstup ze sedla Kúpel byl opět značně strmý, navíc s překvapením v podobě chaoticky uvedených časových údajů k dalšímu rozcestí a udávanou nadmořskou výškou jednotlivých rozcestí, kdy např. z rozcestí Koseinky šili na další rozcestí Pod Krakovou hoľou dosti výrazně do kopce, ovšem dle údajů o nadmořských výškách na jednotlivých rozcestí to mělo být naopak znatelně z kopce…Každopádně z rozcestí Pod Krakovou hoľou to byl již jen kousek a prakticky po rovině na samotný vrchol Krakovy hoľe s krásnými výhledy.
Z tohoto vrcholu se pak ti, kteří se rozhodli jej zdolat, vrátili kousek zpět na předchozí rotcestí a pokračovali dále převážně z kopce do sedla Machnatô pod vrcholem Pusté. Od tohoto sedla pak již všichni, ktečí dojeli autobusem do Ilanova, pokračovali dále po modré značce. Nejprve ještě krátce do kopce na vrchol Pusté a poté již jen z kopce. Nejprve vcelku mírně po krásných loukách s mnoha vápencovými skalními útvary, později po vstupu do lesa již strměji serpentinami. Tento strmý výstup pak skončil až u Demanovské jaskyně sľobody – od ní většina došla až na hotel buďto pěšky či linkovým autobusem, jen malá část pak vyčkala do plánovaného odjezdu naším autobusem.
30.9. 2018 Ohnište
Poslední den byla naplánována již o něco kratší a méně náročná (na místní poměry) trasa přes vrcholy Ohnište a Slema. Tuto trasu ovšem absolvoval nakonec jediný účastník zájezdu a užil si krásných luk na Svidovském sedla, krásných výhledů z mnoha lokalit mezi vrcholem Ohnište a lokalitou Brtkovica.
Mnohem početnější skupina se pak vydala jen na méně náročnou trasu vedoucí na lokalitu Brtkovica z rozcestí Michalovo, které se nachází před obcí Malužiná. Z Brtkovice pak všichni ti, kteří sem došli, pokračovali dále po žluté značce na nedaleké Stanišovské sedlo. Z něj pak někteří došli do cíle v Liptovském Jánu kolem vrcholku Smrekovica, ostatní pak nejprve strmým sestupem ke Stanišovské jaskyni a poté po asfaltu Jánskou dolinou.
Nemalá část se ovšem rozhodla, že i tato kratší trasa je pro ně příliš náročná a dovezli se autobusem až do Liptovského Jána. Odtud si buďto prošli kratší okruh vedoucí Jánskou dolinou ke Stanišovské jaskyni, na Stanišovské sedlo, Brtkovici a kolem vrcholku Smrekovica zpět. Případně se jen prošli dle chuti a sil po asfaltu Jánskou dolinou či se rozhodli na turistiku tento den již zcela rezignovat a strávili den máčením se v termálním jezírku Kaďa a restauracích v Liptovském Jánu. A přesně dle plánovaného času odjezdu jsme z Liptovského Jána odjeli na cestu autobusem zpět do ČR.
Tento společný pobyt si každý užil a prožil dle svého, mnozí z nás potkali i kamzíky, nikdo neviděl medvěda a ani jej medvěd nesežral, tedy pobyt lze hodnotit kladně. K tomu přispělo i vcelku hezké počasí.