Podle kalendáře byla dnešní túra letošní první jarní, podle počasí stejná jako všechny zimní. V úterý byl ještě všude sníh, dnes už jen ve vyšších polohách, v nižších teplo, místy snad trochu víc mokro.
Autobus nás dovezl do okrajové části Krnova a zde vystoupila o něco víc jak polovina účastníků, všichni ti, kteří se rozhodli pro základní, 21 km dlouhou trasu. Došli do Ježníku a tu si někteří necelé dva km přidali tím, že po místním značení kolem bývalé zvoničky došli na rozhlednu. Dále se pokračovalo lesy přes Portál až na rozcestí pod Lysou. Zde nastalo dělení na dvě přibližně stejné velké skupiny. Jedna pokračovala přes Krasovský kotel do Starých Purkartic a odtud převážně opět lesem a sněhem k Mořskému oku na Milíři. Jezírko bylo bohužel ještě zamrzlé a zasněžené, ale na romantičnosti mu to neubralo. Od něj už následoval prudký sestup do Karlovic. Asi do jedné třetiny svahu byl ještě sníh a to notně klouzavý. Konec lesa poskytl sluncem pozlacený krásný výhled na celou dolinu s Karlovicemi a okolními horami. Ti, co si zvolili tuto trasu, měli štěstí. Byla sice nejdelší, více zasněžená, ale nejschůdnější, jen malý úsek před Mořským okem byl poznamenán těžbou dřeva.
Druhá skupina šla Do Karlovic o něco málo kratší trasou přes Krasov. Prošli celou vesnicí kolem pomníku padlým zabudovaného do svahu pod kostelem sv. Kateřiny, zajímavého dvoru se sochami a starým selským nářadím a na konci odbočili polní cestou k lesu, kolem se pásly ovce a krávy. Dokud trasa vedla mezi loukami a remízky, bylo to v pohodě. Od příchodu do lesa až po začátek Karlovic (přes 4 km) to byla pohroma způsobená těžbou dřeva. Na cestách bylo plno děr, vody a bláta, místy až po kotníky, všude byly poházené větve. Špatně se šlo cestou i mimo ni, hlavně na prudkých svazích. V delších úsecích byly vykáceny i stromy se značkami. Někteří šli proto ke konci raději asfaltovou lesní silnicí.
Krátká trasa se oproti plánu změnila, tvořil ji úsek (téměř z poloviny ten nejhorší) kratší trasy z Krnova. Dvacetičlennou skupinu dovezl autobus na začátek Krasova a zde všichni, až na dva, vystoupili. Nejprve zamířili k chalupě jednoho našeho člena. Má ji krásně opravenou, zahradu ozvláštněnou mnoha vtipnými stavbičkami a lemovanou průzračně čistým potokem Krasovka s jezem a raky. A pak šli do Karlovic. Byli tam už kolem jedné hodiny a tak někteří se ještě zašli podívat na Mořské oko.
No a ti dva členové dojeli do Karlovic, dopravili se do Vrbna a odtud došli do Karlovic přes zříceniny hradu Freudenštejn.
Pamětihodnosti Karlovic jsme si mohli prohlédnout jen zvenčí, protože i muzeum Kosárna bylo zavřené. I když jsme odjížděli až v 17 hodin, svítilo nám na rozloučení zapadající slunce.
Text Marie Minková
