První červnový výlet, jež nás zavedl do Malé Fatry z takřka neznámé jižní strany (snad vyjma Šútovských vodopádů), byl již dopředu některými označován za dosud nejnáročnější akci. Při pohledu na profil všech tří variant se ovšem nebylo čemu divit – tři výchozí místa se nachází v nadmořské výšce 430 – 500 m, nejvyšší body tras pak mezi 1 125 m (u nejkratší trasy) a 1 607 m (u nejdelší trasy). Celkové převýšení u nejdelší trasy pak činilo více jak 3 200 (z toho stoupání 1 660 m!). Za tyto parametry by se nemusely stydět ani túry v o dost vyšších horách (Tatry, Alpy)!
Na nejdelší a nejnáročnější trasu se vydala zhruba třetina účastníků tohoto výletu. Hned zpočátku bylo jasné, že to nebude nic pro slabší jedince – cesta strmě stoupala úvozem, kde výška rychle narůstala. Občas ležel přes cestu spadlý strom, aby toho nebylo náhodou málo. Po tomto strmém úseku nastal pohodovější, mírněji stoupající úsek. Tato pohoda však skončila pod vrcholem Žobrák, jež si své jméno plně zaslouží. Po průchodu hezkou rozkvetlou loukou cesta strmě stoupala serpentinami lesem rozblácenou cestičkou. Z Žobráku jsme poté klesli o 100 m níže na rozlehlé louky, kde nastaly problémy s orientací – orientačním vodítkem byla jasně znatelná cesta stoupající na Stoh a jak se k ní přes les dostat, to už si musel každý vybrat sám – vyšlapaný chodník zde jaksi nebyl. Ovšem toto byla jen předehra toho, co nás čekalo při závěrečném stoupání na Stoh. Za normálních podmínek by to byl jen strmě stoupající chodník, díky velmi silnému větru se z tohoto úseku stal ovšem boj o každý metr. Občas nezbývalo, než jít po čtyřech (a strmostí stezky to opravdu nebylo). Kdo nezažil, neuvěří. Nakonec jsme však zdárně vylezli na čtvrtý nejvyšší vrchol Malé Fatry – Stoh (1 607 m).
Odměnou za vynaloženou námahu byly i přes ne zcela ideální počasí výhledy především na nepřehlédnutelný Velký Rozsutec, vedle něj se nacházející vrchol Osnica a mnoho dalších vrcholů. I na vrcholu ovšem silně foukalo, na žádné dlouhé rozjímání to zde nebylo – poctová teplota byla rozhodně pod bodem mrazu. Toto ovšem není nic, co by nás při výletech počátkem června mělo překvapit – jednou jsme zažili na podobně vysokém Velkém Choči sněžení. Z vrcholu Stohu jsme se spustili do sedla Medziholie nepříjemnou, zejména v lesním úseku silně rozblácenou a klouzavou cestu. Nakonec i tuto nástrahu všichni zdárně překonali. Tento úsek byl pro většinu jediným známým úsekem celé túry! Ze sedla Medziholie jsme nejprve takřka po rovině došli do sedla Osnice, kam došli i ti, kdo si vybrali střední variantu vedoucí dolinou Bystričky. Odtud nás čekalo poslední výrazné stoupání dnešního dne, jež nás dovedlo na poměrně dlouhý vrcholový hřeben vrcholu Osnica, odkud se nám otevřely netradiční výhledy zejména na Velký Rozsutec a Stoh, ovšem bylo toho vidět i přes ne zcela ideální počasí mnohem více… Ne nadarmo je tento vrchol pro své výhledy vyhledáván opravdovými znalci Malé Fatry – nechodí zde davy lidí jako na známější vrcholy Malé Fatry, ovšem krásou rozhledu se Osnica těmto vrcholům minimálně vyrovná.
Z Osnice nás čekalo dosti strmé klesání převážně lesem s doslova lány medvědího česneku. Poté jsme došli na louky s rozcestím zvaným Strungový Príslop, kam došli i účastníci nejkratší varianty, jež měla svůj počátek v Lučivné. Odtud následoval úsek, kdy jsme chvíli krátce stoupali, poté krátce klesali. Tento houpačkový charakter skončil až pod vrcholem Magurky u stanice vleku. Kousek odtud se nachází vrcholová stanice lanové dráhy s nejstrmější sjezdovkou na Slovensku. Z tohoto místa jsme šli nejprve víceméně po rovině lesem dosti rozblácenou lesní cestou. Poté jsme se již zanedlouho dostali na rozsáhlé louky nad obcí Párnica, odkud se nám naskytl netradiční pohled zejména na masiv Šípu. Po těchto půvabných loukách, v závěru lesem, jsme nakonec všichni úspěšně došli až do cíle dnešní trasy v obci Párnica.
Tato túra by se dala shrnout do této věty: Náročná trasa po neznámých značkách bez turistů (pomineme-li úsek Stoh – Medziholie). Jen škoda ne zcela ideálního počasí, za jasného bezvětrného počasí a dalekých výhledů by byl zážitek z této túry ještě mnohem pozitivnější. Ale aspoň mají mnozí důvod se sem vrátit!
-
Archiv
- Listopad 2024
- Říjen 2024
- Srpen 2024
- Červen 2024
- Květen 2024
- Duben 2024
- Březen 2024
- Únor 2024
- Leden 2024
- Prosinec 2023
- Listopad 2023
- Říjen 2023
- Září 2023
- Srpen 2023
- Červen 2023
- Květen 2023
- Duben 2023
- Březen 2023
- Únor 2023
- Leden 2023
- Prosinec 2022
- Listopad 2022
- Říjen 2022
- Září 2022
- Srpen 2022
- Červenec 2022
- Červen 2022
- Květen 2022
- Duben 2022
- Leden 2022
- Listopad 2021
- Listopad 2020
- Září 2020
- Srpen 2020
- Únor 2020
- Prosinec 2019
- Listopad 2019
- Září 2019
- Srpen 2019
- Červen 2019
- Květen 2019
- Duben 2019
- Březen 2019
- Únor 2019
- Prosinec 2018
- Listopad 2018
- Říjen 2018
- Srpen 2018
- Červenec 2018
- Červen 2018
- Květen 2018
- Duben 2018
- Březen 2018
- Prosinec 2017
- Listopad 2017
- Říjen 2017
- Září 2017
- Srpen 2017
- Červen 2017
- Květen 2017
- Duben 2017
- Březen 2017
- Únor 2017
- Leden 2017
- Prosinec 2016
- Listopad 2016
- Říjen 2016
- Září 2016
- Červen 2016
- Květen 2016
- Duben 2016
- Březen 2016
- Únor 2016
- Leden 2016
- Prosinec 2015
- Listopad 2015
- Říjen 2015
- Září 2015
- Srpen 2015
- Červen 2015
- Květen 2015
- Duben 2015
- Březen 2015
- Únor 2015
- Leden 2015
- Prosinec 2014
- Listopad 2014
- Říjen 2014
- Září 2014
- Srpen 2014
- Červenec 2014
- Červen 2014
- Květen 2014
- Duben 2014
- Březen 2014
- Únor 2014
- Leden 2014
- Listopad 2013
-
Základní informace