Po mnoha letech jsme se společně vydali na výlet do jižní, nižší, ale neméně krásné části Malé Fatry zvané Lúčanská Malá Fatra, kdy našim hlavním cílem byla její nejvyšší, převážně horskými loukami tvořená část. Většina z nás zahájila svůj výlet u konečné zastávky autobusu nedaleko ruin Kuneradského zámku. Odtud jsme putovali nejprve zhruba 1,5 km po asfaltové silnici mírně stoupajícím údolím až na rozcestí zvané Svitačová dolina. Odtud větší část z nás, kteří jsme za startovní bod zvolili Kuneradský zámok, pokračovala dále směrem na Hornou lúku mírně doleva do strmějšího kopce, menší část šla dále dolinou a strmější stoupání si užila až o něco později, přičemž jejich dalším cílem bylo Veterné. Stoupání na Hornou lúku bylo místy výživné, naštěstí však vedlo takřka kompletně lesem. Na Horné lúce si mnozí dali kratší či větší oddych a kochali se výhledy na bližší či vzdálenější vrcholy, odskočili si k nedalekému Grandhotelu Partyzán a nedaleko od něj stojícímu pramenu chutné vody.
Poté jsme krátce sestoupili do sedla pod Hornou lúkou a vydali se prakticky poslední větší stoupání celé túry, které nás většinou lesem dovedlo až na Veterné, kde se spojili obě trasy začínající u kuneradského zámku. Z vrcholu Veterné byl již profil trasy jen velmi mírně zvlněný a převážně otevřeným terénem loukami jsme přes vrchol Vidlica došli až k zamokřené oblasti pod nejvyšším vrcholem Lúčanské Malé Fatry, kterým je vrchol Veľká lúka. Zamokřenou oblast jsme úspěšně přešli a po chvíli jsme stanuli přímo na vrcholu. Z něj to byl již jen kousek k vrcholu Krížava se sjezdovkami, vleky a mohutným vysílačem. Obloha se však začala postupně zatahovat a nakonec přišla vydatná bouřka. Tu ti šťastnější z nás přečkali v lese, ti méně šťastní pak v otevřeném terénu kolem vrcholu Veľké lúky, Krížavy či Zázrivé. Díky vydatnému dešti se pěšina změnila v potok, čímž byl náš následující postup ztížen, ovšem nikoli znemožněn. Naštěstí bouřka i silný déšť netrvala příliš dlouho, takže jsme již jen za mírného deště a později bez deště mohli pokračovat dále.
Někteří se z rozcestí pod Krížavou rozhodli do cíle našeho výletu – obce Turie – sejít po zelené značce přes vrchol Skalky a posléze některou z mnoha možných variant trasy. Další skupina pak pokračovala dále po hlavním hřebeni přes lučinatý vrchol Zázrivá a později lesem převážně z kopce až do sedla Prašivá, odkud nás čekal dnešní poslední výstup na poměrně dominantní vrchol Minčol. Bohužel zlepšení počasí netrvalo příliš dlouho a v okolí vrcholu nás dostihl další déšť spojený se silným větrem. Proto jsme se na vrcholu příliš nezdrželi a vydali se na sestup po žluté značce. Úvodní část sestupu byla místy značně strmá, pěšina byla díky dešti místy značně rozbahněná a kluzká – naštěstí jsme však všichni tento nepříjemný úsek úspěšně zvládli. Tento strmý sestup nás dovedl až do údolí, kterým jsme pak po asfaltové silnici (ta mnohým z nás v tento den ani příliš nevadila) došli podél zurčícího potoka až do obce Turie, která byla cílem dnešního výletu.
Kromě dvou výše popsaných variant trasy si někteří z nás vybrali jiné z mnoha možných variant. Jakási střední trasa vedla z obce Višňové rovnou na Minčol a odtud výše popsaným nepříjemným strmým sestupem a poté údolím do Turie. Nejkratší a neméně náročné varianty pak měli svůj začátek a konec v obci Turie a jejich nejvyšším bodem byl vrcholek Čipčie. Na obě tyto varianty se vydaly menší skupinky účastníků tohoto zájezdu – i většina z nich více či méně zmokla.
Až na ony bouřky to byl výlet jistě povedený a i díky bouřkám na něj budou mnozí ještě dlouho vzpomínat. Za dva týdny nás čeká první, nikoli poslední letošní výlet, do oblasti hlavního hřebene Kysuckých Beskyd vedoucího po slovensko – polské hranici.
