Po několika letech nás plán akcí zavedl opět do rozlohou malého, ale svou výškou 3. nejvyššího pohoří ČR – Králického Sněžníku. Naším cílem ovšem tentokrát nebyl nejvyšší a nejpopulárnější stejnojmenný vrchol, ale mnohem méně navštěvovaná boční rozsocha s vrcholem Sušina. Předpověď počasí na tento výlet nebyla příliš příznivá a to se podepsalo na menší účasti:(. Ovšem nakonec nebylo počasí až tak beznadějné, jak prorokovaly mnohé předpovědi – pršelo až v druhé půli našeho výletu. Po vysednutí z autobusu u točny autobusů u obce Vysoké Žibřidovice jsme se rozdělili do dvou skupin – pohodlnější a méně náročná varianta trasy provedla její absolventy kolem pískovcové sochy Krista z 18. století na Olivetské hoře a přes osadu Vysoká buďto rovnou do cílového místa výletu – obce Vojtíškov – případně stoupáním loukami a lesy až na rozcestí U sedmi cest a odtud již až na krátký úsek po lesní asfaltové silnici rovněž do Vojtíškova.
Absolventi nejdelší trasy šli nejprve bez značky přes samotnou obec Vysoké Žibřidovice, z níž sestoupili do údolí Prudkého potoka, který je provázel prakticky až na hřeben hor. Nejprve to byla trasa pohodová vedoucí po asfaltce a jen mírně stoupající. To se ovšem změnilo v okamžiku, kdy jsme opustili tuto silnici. Chodník se zúžil, sklon terénu se zvýšil a zanedlouho jsme se ocitli v oblasti, kde si Prudký potok urychluje svou cestu do údolí pomocí mnoha malebných vodopádů a kaskád. Tímto krásným úsekem rozděleným jednou méně atraktivní vložkou bez vodopádů a kaskád jsme došli až k nejhornějšímu toku Prudkého potoka, kde se najednou potok narovnal a jen líně tekl širším údolím. Takto jsme došli až na rozcestí Mokřiny, odkud nás již pohodlnější pěšina v závěru zpestřená překonáním polomu kolem několika řopíků dovedla až na nejvyšší bod dnešního výletu, kterým byl vrchol Sušina. Zde již většina z nás sucho neměla, neboť začalo pršet. A tak jsme se zde dlouho nezdržovali a pokračovali dále kolem několika dalších řopíků na o něco nižší vrchol Podbělka, z něj následně na Souš, což byl poslední vrchol poskytující nějaké ty výhledy (ty i přes drobný déšť přece jen nějaké byly). Ze Souše nás čekalo prudší klesání na rozcestí U sedmi cest, kam došli i účastníci střední varianty. Odtud to již bylo jen neustálé klesání lesem za vytrvalého drobného mžení až deště do cíle naší trasy – obce Vojtíškov. V této obci jsme ve zdejším penzionu náš zčásti propršený výlet zakončili a vydali se autobusem na dlouhou cestu vstříc našim domovům.
