Naše hlavní týdenní akce nás tentokráte zavedla do pro většinu z nás nejméně známé části Tater – jižní strany Západních Tater, přičemž naší základnou byl hotel Akademik v Račkově dolině.
Během tohoto pobytu jsme první den za mlhavého a místy deštivého počasí zdolali vápencový Sivý vrch s unikátním vysokohorským skalním městem Radových skal. Druhý den část z nás zmokla na ŠTrbském plese a odtud za deště přešla kolem Jamského plesa a přes Tri studničky až na Podbanské (a někteří až do Račkovy doliny) nenáročnou Tatranskou magistrálou, zbylá část pak v souladu s programem z Trí studniček přes nevýratný hřeben sestoupila do Kôprové doliny a tou došli k Nižnému Nefcerskému vodopádu – větší část se pak vrátila dolinou zpět na Podbanské a někteří pak došli pěšky až do Račkové doliny; pouze 3 jedinci (+ jeden host) pokračovali od Nižného Nefcerského vodopádu dále Kôprovou dolinou do KObylie doliny, na sedlo Závory, na Hladké sedlo a odtud dlouhatánskou, ale zejména ve své horní části překrásnou Tichou dolinou došli po více jak 30 km na Podbanské.
Třetí den někteří za již krásného počasí prošli Jamnickou dolinu a kolem Jamnických ples došli až na Jamnické sedlo, odkud zdolali buďto řetězový Ostrý Roháč a neřetězové Plačlivô s následným sestupem přes Žiarské sedlo zpět do Jamnické doliny, případně z Jamnického sedla pokračovali na druhou stranu na Volovec a kolem vrcholu Lopata a Deravá sestoupili rovněž do Jamnické doliny a tou již všichni došli zpět k hotelu. Zbylá část pak důkladně poznala krásy a nástrahy nejkrásnějšího hřebene Západních Tater – Otrhanců vrcholících Jakubinou a přes Hrubý vrch, Končistou, kolem Račkových ples a Koliby pod Klinom sestoupili Račkovou dolinou až k hotelu.
Čtrtý den většina z nás úspěšně vystoupala na nejvyšší vrchol Západních Tater – Bystrou. Většina využila pro výstup Bystrou dolinu, pouze 2 jedinci si vybrali o něco delší, ovšem neméně krásnou variantu vedoucí osamělou Kamenistou dolinou přes Pyšné sedlo a Blyšť. Na vrcholu Bystré nás přivítal výhled směrem na Západní Tatry a převážně „nevýhled“ na Tatry Vysoké. Ovšem ty mnozí z nás spatřili buďto již při sestupu kolem vrcholu Blyšť do Bystrého sedla, případně ze samotného Bystrého sedla či z úseku mezi Bystrým sedlem a Gáborovým sedlem. Z některého z těchto sedel pak většina z nás sestoupila do Gáborové doliny a ke Kolibě pod Klinom a od ní Račkovou dolinou až k hotelu.
Pátý den (středa) nás čekala druhá túra z výchozím i cílovým bodem přímo u hotelu. Větší skupina tento den poznala krásy a nástrahy hřebene Otrhanců, 2 jedinci (ze skupiny, která v pondělí poznala Otrhance) poznala Jamnickou dolinu, ze které vystoupali až pod Deravou, přes Lopatu došli na Volovec, z něj přes Jamnické sedlo po řětezech přešli Ostrý Roháč a přes poslední vrchol Plačlivé sestoupali do Žiarského sedla a následně do Jamnické doliny a tou zpět k hotelu. Zbývající účastníci si vzhledem k již nashromážděné únavě udělali kratší túry Jamnickou či Račkovou dolinou či zcela individuální program.
Ve čtvrtek nás čekal pro mnohé z nás již známý vrchol Barance. Tentokráte jsme však z něj oproti zvyklostem stoupali ze Žiarské doliny a sestupovali do Račkovy doliny. Většina si pro výstup vybrala přímou trasu od ústí Žiarské doliny, pouze velmi malá skupina to vzala kolem Žiarské chaty a buďto přes Plačlivô nebo přímo do Žiarského sedla a po hřebeni přes Smrek.
Předposlední den nás čekal výstup na nejvyšší vrchol skupiny Roháčů – Baníkov. Vzhledem ke stále nezprůchodněné trase přes Parichvost jsme nakonec všichni začínali v ústí Žiarské doliny. Tou jsme buďto lesní značenou trasou nebo po rozpadající se asfaltce došli na Žiarskou chatu. Odtud se překvapivě mnoho z nás vydalo vstříc vrcholu Baníkova – cestou se nám do cesty ještě postavil skalnatý a docela exponovaný Príslop. Ten některé z nás zadržel a přinutil k návratu, ovšem pro mnoho z nás byl nedaleký Baníkov natolik lákavým cílem, že jsme zdolali i nástrahy Príslopu a úspěšně stanuli na vrcholu Baníkova. Z něj se většina vrátila stejnou cestou ke Žiarské chatě a zpět do ústí Žiarské doliny. Pouze 4 nejvytrvalější se pak vydali dále po hřebeni na řetězový a mnohdy značně exponovaný sestup z Baníkova, „chodeckou“ Hrubou kopu a opět řetězy zajištěný a exponovaný přechod třech vrcholů Trí kop a následný značně rozbitý sestup do Smutného sedla, následovaný již příjemnějším sestupem do Žiarské doliny k chatě. Od chaty se do ústí Žiarské doliny někteří svezli na koloběžce, zbylí však šli pěšky.
Poslední den pobytu jsme již při cestě zpět zavítali do nám již známé Prosiecké a Kvačianské doliny. I zde muselo vlivem neprůchodnosti značené trasy dojít ke změně plánu, respektive zcela vypadla dlouhá varianta přes vrchol Prosečné. Většina z nás tedy přes Vráta vstoupila do Prosiecké doliny, tou jsme i pomocí několika řetězů a žebříků došli až na planinu Svorad (po cestě si mnozí odskočili k vodopádu, který zcela vyschl…). Ze Svoradu nás čekal sestup loukami do Velkého Borového, odkud jsme následně došli až k obnoveným mlýnům na Oblazech. Od nich nás čekal krátký strmější výstup na bývalou hradskou vedoucí nad Kvačianskou dolinou a kolem několika vyhlídek jsme nakonec sestoupili na parkoviště v ústí Kvačianské doliny. Menší část se pak tento poslední den pouze prošla po zcela nenáročné přímé trase spojující ústí Prosiecké a Kvačianské doliny. Z tohoto parkoviště jsme se pak již jen vydali na cestu autobusem zpět k našim domovům s krátkou zastávkou na Strečně.
Počasí nám vyjma prvního dne a pro některé i zčásti druhého dne přálo), od nedělního poledne až do zakončení našeho pobytu více jak přálo. Trasy byly sice pro některé hodně náročné, ovšem o to krásnější. Většina z nás zahlédla na pár metrů kamzíky, slyšela a někteří i viděli sviště a někteří pozoroali i připomínky toho, že jsou zde i medvědi (někteří je dokonce i slyšeli…). Nikoho ovšem medvěd nenapadl a až na jeden úraz kotníku všichni tento pobyt přežili ve zdraví a naopak si z něj odvezli spoustu krásných zážitků a vzpomínek. Suma sumárům lze tento společně prožitý týden hodnotit více jak pozitivně, k čemuž velkou měrou přispělo i pohostinné ubytování a krásné počasí.
