Náš plán nás tentokrát zavedl po pár letech opět do Chřibů. Za jasného počasí jsme vystoupili v malé obci Roštín, odkud jsme stoupali na nejvyšší bod Chřibů – Brdo. Většina volila přímý výstup na vrchol, pár jedinců to vzalo oklikou přes Bunč, resp. rozcestí těsně před ním. Na Brdu jsme vystoupali na nejnovější kamennou rozhlednu v ČR a z ní se pokochali výhledy, které nám ale lehce kazil opar.
Z Brda jsme se rozprchli doslova do všech stran. Ti nejméně zdatní se vydali rovnou na jih přes obec Salaš a odtud do cíle trasy na Velehrad, ti zdatnější měli na výběr ze dvou variant, kudy dojít na Velehrad. Základní varianta vedla po hlavním hřebeni směrem na západ na rozcestí Vlčák, u něhož pramení hned dvě poměrně dlouhé moravské řeky, přičemž Kyjovka kousek pod tímto rozcestím protéká přímo krytým přístřeškem. Z Vlčáku jsme se stočili víceméně na jih a takto došli pohodlnou cestou s případnou krátkou odbočku k Buchloveskému kameni až k hradu Buchlovu, kde si někteří z nás prohlédli alespoň nádvoří. Z Buchlova bylo na výběr opět ze dvou tras – pohodlnější údolní červená nebo náročnější hřebenová zelená kolem kaple sv. Barbory, přičemž úsek za touto kaplí byl hodně skalnatý a „zajímavý“. Poté, co se tyto dvě varianty spojily, nás čekala již jen nenáročná procházka přes obec Chanabě s mohutným sekvojovcem, z níž jsme přes poslední kopce došli až do Velehradu.
Druhá dlouhá varianta vedla z Brda zpočátku východním směrem kolem nedostavěného dálničního mostu na Bunč a odtud na jih přes Modrou s rozhlednou a kupodivu otevřeným archeoskanzenem až do Velehradu, Samotný Velehrad si pak jistě všichni díky dostatku času prohlédli a úderem páté hodiny jsme opustili prosluněnou a teplou jižní Moravu a vydali se na cestu domů na sever.
