Náš další výlet nás zavedl do oblasti česko-slovenského pomezí v blízkosti obcí Mosty u Jablunkova a Svrčinovec. Hned od rána bylo počasí na listopad parádní – sluníčko svítilo, po sněhu či dešti ani památky… Plni elánu jsme se tedy po vystoupení z autobusu v lokalitě Šance (část Mostů u Jablunkova) vydali na trasu. Úvodní úsek trasy vedl převážně z kopce, prvním postupným cílem byl unikát evropského významu – okdryté kamenné koule v lokalitě Megoňky (jedná se o bývalý lom). Odsud jsme pokračovali víceméně stále z kopce kolem malebného rybníku až do Milošové (jedna z částí Čadce), kde mnohé jistě zaujal zajímavý kostelík.
Z Milošové jsme se vydali zpočátku strmějším stoupáním, později již jen mírně do kopce až na lokalitu zvanou Dejůvka, čímž jsme se opět dostali a česko-slovenskou hranici. Zde jsme se rozdělili do dvou skupin – ti méně zdatní odtud sešli zpět k výchozímu bodu a dále do Mostů u Jablunkova, ti zdatnější se vydali vstříc Svrčinovci. Obě skupiny však šly z kopce… Ti méně zdatní si pak ještě prohlédli lokalitu, kde stávalo opevnění Šance.
Ti zdatnější pokračovali dále malebnou krajinou, kde se střídaly louky, lesy a malebné samoty. K tomu byly i nějaké ty výhledy jak na okolní kopce, tak i na Malou Fatru na čele s Rozsutcem. Takto jsme nakonec sešli až do Svrčinovce. Ten jsme prošli takřka celý a kolem kostela se hřbitovem jsme opět začali stoupat zpočátku otevřeným terénem. Tento otevřený terén skončil u vysílače, dále jsme se vnořili do lesů, kde měla cesta naprosto pohodový ráz. Následně lesy skončily a došli jsme se na rozlehlou louku s osadou Půlgrúň, kde byla na rozcestníku uvedená nadmořská výška 430 m. Zde jsme se již definitivně dostali zpět na české území. Následovalo krátké klesání k silnici vedoucí do Hrčavy, kde byla uvedena nadmořská výška 560 m. Jít z kopce a přitom stoupat – to se hned tak nepodaří:)
Odtud následovalo pro většinu poslední stoupání převážně lesem, zpočátku po asfaltce, později po lesních stezkách. Takto jsme došli až k rozcestí kousek za chatou Studeničné. Většina zde odbočila vlevo a po návštěvě chaty Studeničné sešla do cíle trasy v Mostech u Jablunkova. Někteří si ještě odskočili k chatě pod vrcholem Girové – ti kromě zasněžené Malé Fatry viděli z jednoho místa dokonce i rovněž zasněžené Tatry. Závěrečný úsek do Mostů u Jablunkova šlo absolvovat dvěmi trasami – buďto přímo do Mostů po červené kolem sjezdovky, či po modré přes Jablunkovský průsmyk (kdo zvolil tuto varinatu, mohl si k viděným vrcholům přidat i rovněž zasněžený nejvyšší vrchol celých Beskyd – Babiu horu.
S celým výletem byly jistě všichni spokojeni, snad jedinou nevýhodou byl místy silnější vítr, ale oproti tomu, co jsme letos zažili opakovaně na Malé Fatře, to byl jern neškodný větříček.
