1.9.2012 Kriváňská Malá Fatra

První zářijový den nás náš plán zavedl do jedné z nejkrásnějších oblastí Slovenska – Vrátné doliny. Celý týden bylo počasí doslova fantastické, ovšem co čert nechtěl – do soboty toto počasí nevydrželo:( Původní plán zněl takto: základní trasa Snilovské sedlo  a hřebenem Kriváňské Malé Fatry až na Strečno, kratší trasa Tiesňavy – Boboty – Podžiar – Diery – Štefanová. A jak tomu bylo doopravdy?
Většina účastníků výletu vystoupila v Tiesňavách, mnozí měli i přes nevlídné počasí odvážné plány. Leč realita byla naprosto odlišná. Již úvodní úsek přes Boboty silně nahlodal sebevědomí mnoha jedinců – mnozí poznali fatranskou zem až z nemilé blízkosti, o pády nouze nebyla – kluzký vápenec je hodně vážný sok… Když se k tomu přidal více či méně silný déšť, tak všichni ti, kdo vystoupali v Tiesňavách, došli na Podžiar a odtud sešli do Štefánové, což byla vzhledem k počasí nejrozumnější varianta… Tato skupina si neužila ani výhledů, neboť byla celou dobu obklopena mraky a mlhou…
Nepříliš početná skupina se nenechala odradit nevlídným počasím a vyjela lanovkou na Snilovské sedlo. Zde byly zjištěny dvě podstatné záležitosti – příjemnější byla ta, že mlha je pod námi a nějaké ty výhledy snad i cestou budou, horší informací byl začínající déšť. Tito odvážlivci se vydávají tedy na cestu, z níž není žádná ústupová varianta! Odbočku na samotný vrchol Velkého Kriváně většina ignoruje a pokračuje za střídavě různě silného deště dále (při výstupech prší více, při sestupech méně). Až do sedla Bublen to jde vcelku bez problémů. To, co nastalo od sedla Bublen po sedlo Priehyb. bylo však doslova pekelnou zkouškou – déšť přešel v kroupy, vítr nabral na intenzitě, jež si nic nezadala s tím, co jsme zažili při výstupu na Stoh. V botách měl každý větší či menší rybník… Po přechodu sedla Priehyb se počasí přece jen zlepšilo – déšť pomalu ustával a ani vítr nebyl již tak silný. Nyní nás čekal technicky nejnáročnější úsek této části hřebene – přechod vápencových Bielych skal a výstup na poslední výrazný vrchol hlavního hřebene – Suchý. Zde již nepršelo vůbec a dokonce jsme i díky větru trošku proschli… Ze Suchého následoval sešup až k chatě pod Suchým, která je plna lidí sušících promoklou obuv a oděv. Po občerstvení a odpočinku se vydáváme na závěrečný úsek – sestup do Strečna. Bez výjimky volíme sice o něco delší, ale o poznání mírnější modrou značku. Zde je jediným zádrhelem znovu začínající déšť a zejména přechod polomu zarůstajícího náletovými křovinami – kdo byl vcelku suchý, zde opět dokonale promokl. Po této vložce nás čeká již jen sestup serpentinami na údolní silnici a po ní pohodlnou cestou docházíme do Nezbúdské Lúčky a mostem přes Váh do Strečna.
Tento výlet byl pro všechny opravdovou zkouškou schopností. Zážitky nemusí být vždy jen pozitivní, hlavně když jsou intenzivní… Letošní dva výlety na Malou Fatru nám počasí nepřálo, ovšem to nás jistě neodradí od budoucích návštěv tohoto krásného horstva!